Budoucnost je ve větším propojení lesnictví a zpracování dříví
04.08.2023 silvarium.cz
Rozhovor s Ing. Vojtěchem Dorňákem, jednatelem a majitelem Kloboucké lesní s.r.o.
Les a lesnictví, podnikání, transformace lesního hospodářství, regionální zpracování dřeva, ale také udržitelnost a v neposlední řadě dřevostavby. To je pouze výběr témat, o nichž jsme si měli možnost povídat s Vojtěchem Dorňákem, majitelem a jednatelem společnosti Kloboucká lesní, která již 25 let podniká v lesnicko-dřevařském sektoru. Podstatným impulzem k tomuto rozhovoru byla také stavba nového administrativního centra společnosti. Moderní dřevostavba sklízí mnohá ocenění a je atraktivní ukázkou perspektivního využití dříví, ale i udržitelného nakládání s ní
Podnikání a lesnictví
– Co vás přivedlo k lesnictví a následně k podnikání v tomto oboru?
Pocházím z lesnické rodiny, vyrůstal jsem na hájovně v Sidonii, proto volba studovat na střední a následně vysoké lesnické škole byla pro mě jasná. V lese a lesnictví se vlastně pohybuji bez přestávky od dětství. Rozhodnutí začít podnikat v lesnictví vznikalo na počátku 90. let. Začínal jsem sběrem osiva a postupně se přidávaly další činnosti. Firmu, kterou jsme budovali původně s kolegou, jsme nakonec rozdělili a každý si jdeme vlastní cestou.
– Dostavěli jste novou moderní administrativní budovu, provoz zpracování dříví je výrazně modernizován. Jaké vlastnosti považujete za klíčové pro úspěch podnikání v lesnicko-dřevařském sektoru?
Můžete mít nejmodernější stroje, ale když máte špatné lidi, neuděláte nic. Lidský faktor hraje významnou, možná nejvýznamnější roli. S růstem společnosti si také uvědomujeme, jak důležité je vzdělání a ochota se vzdělávat i dále. Možná nejvíce to platí pro dřevařskou část naší firmy. Devadesát procent technologií, které se používají na českých pilách, se vyrábí v zahraničí. Nakoupit technologii není tak složité, ale problém je, aby lidé uměli stroje ovládat a využívali potenciál strojů i vstupního materiálu. Ve zpracování a využitelnosti dřeva má české školství velké rezervy a myslím si, že významně zaspalo.
– Začal jste podnikat v době transformace. Jak tento proces hodnotíte, co bylo s odstupem času dobře, co bylo špatně?
Nemáme to daleko na Slovensko, takže mohu porovnat vývoj u nás a u sousedů, kde transformace v podstatě neproběhla. Myslím, že my jsme se určitě významně posunuli v těžebních technologiích. Zrušily se manipulační sklady, výroba se přesunula do lesa a zásadním způsobem se zvýšila produktivita práce v lese. Máme také hustou a dlouhodobě dobře udržovanou síť lesních cest. Zkrátila se cesta dřeva z lesa na pily, investovalo se do infrastruktury, strojů, ale i do personálu.
Na Slovensku mají stále manipulační sklady, cestní síť je v horším stavu, používaná technika není zdaleka tak moderní a šetrná jako u nás. Je ale otázkou, jestli se u nás situace trochu nevymyká kontrole a politici se nesnaží obor vracet do stavu před revolucí, když stát kupuje vlastní stroje a snaží se konkurovat soukromé dodavatelské sféře.
– Myslíte, že měla transformace vliv na stav lesů u nás?
Transformace měla určitě vliv na výchovu porostů, na druhou stranu posun k vyšší produktivitě, lepší a šetrnější technice měl v případě kompetentního personálu na straně státních lesů i lesnických firem spíše pozitivní dopady, a hlavně byl v souladu s vývojem ve většině dalších hospodářských oborů. I když to lze těžko, ale pomineme-li kůrovcovou kalamitu, jsou naše lesy a infrastruktura v lesnictví v dobré kondici.
– Jak vidíte budoucnost lesnictví?
Jsem přesvědčen, že budoucnost je ve větším propojení lesnictví a zpracování dříví. Převážení dříví napříč zemí, ale někdy i mezi kontinenty je špatně nejen ekonomicky, ale také z pohledu uhlíkové stopy. To, že je někdo v určité chvíli schopen dříví přeplatit a převézt přes půl světa, by mělo přestat a dříví bychom měli zpracovávat i využívat co nejvíce regionálně. Jestli chceme snižovat uhlíkovou stopu, nic jiného nám ani nezbývá. Také je potřeba, abychom byli schopni zpracovat veškeré dříví, které v regionu vyroste, ať listnaté nebo jehličnaté. Není nutné za každou cenu budovat další velkoprodukční pily, cestou mohou být moderní menší a střední pily, které doplňují produkci těch velkých. Podobně to funguje v Rakousku nebo Polsku. Co se týká hospodaření, myslím, že moc významných změn nenastane. Když bude společnost stále bohatší, přibydou tlaky na různá bezzásahová území. Snad se nám bude dařit společnosti vysvětlovat, že využívání dříví představuje pro planetu nejmenší škodlivý účinek.
– Myslíte si, že by měl stát nějak podporovat regionální zpracování?
Určitě by bylo lepší, kdybychom se do tohoto stavu dostali přirozeně. Čím méně bude stát sektor ovlivňovat, tím lépe. Pro zpracovatele je důležité, aby měl kontinuální přísun suroviny, aby výkyvy v dodávkách byly co nejmenší. Stát se musí poučit z minulosti, zejména z kůrovcové těžby, a připravit krizový plán na uskladnění dříví z přírodních kalamit, to je nenaplněný závazek státu.
– Sedíme ve vaší moderní administrativní dřevostavbě. Byla její stavba podobně náročná, jako kdybyste postupovali jinou, tradičnější metodou?
Myslím, že náročnost výstavby je podobná, ale podstatná je jiná věc. Já sice doufám, že zde budova vydrží alespoň tři generace, ale její výhodou je, že se dá rozebrat a postavit někde jinde. Zbyde zde betonové schodiště a základy. Byl to můj požadavek. Vždy, když kupujeme nové technologie, nezajímá mne jenom cena, ale hlavně servis a využití, možnost prodeje nebo vrácení stroje, až jej nebudeme potřebovat. Možnost v určitém slova smyslu recyklace dřevostaveb považuji za jejich obrovskou konkurenční výhodu. My jsme si také při stavbě vyzkoušeli a ověřili mnoho postupů, technologií a specifických vlastností. I když to nebylo úplně levné, čím jiným můžeme jako lesnická firma dřevařská lépe přispět k podpoře využívání dříví než vlastní moderní dřevostavbou?
– Jak hodnotíte záměr vybudovat nové ředitelství Lesů ČR v podobě moderní rozsáhlé dřevostavby?
Kdo jiný by měl jít příkladem a stavět dřevostavbu než největší vlastník lesa? Jestli je její velikost adekvátní, nedovedu posoudit, ale možná by nebylo od věci nejdříve popřemýšlet, pro kolik lidí by měla být určena…
– Potýkali jste se při stavbě s nějakými komplikacemi?
Komplikace se určitě objevily, ale díky nadšení místních řemeslníků, pro něž byla tato neobvyklá stavba většinou velmi zajímavou výzvou, se je dařilo rychle řešit. Pro mne bylo až neskutečné vidět, jak se posouvají hranice možného, s jakým zápalem tady každý přemýšlel nad řešeními.
– Mluví se o tom, že jedním z limitů dřevostaveb jsou protipožární předpisy. Jak se vám dařila spolupráce s hasiči?
My jsme to pojali tak, že protipožární systémy jsou zde přiznané, tzv. pohledové, takže nebyl problém s jejich rozmístěním dle požadavků hasičů. Máme ve firmě požární nádrže a instalovaný protipožární systém Sprinkler, na který nebylo těžké napojit i novou budovu. Situace by asi byla jiná, kdybychom stavěli uprostřed velkoměsta. Mám ale pocit, že někteří projektanti se na protipožární předpisy trochu vymlouvají.
– Jak dlouho vám stavba trvala?
Výstavba nám trvala dva roky, vyřizování stavebního povolení šest měsíců.
– V minulých letech jste poměrně výrazně investovali i do zpracování dříví. Jak váš dřevařský provoz dnes vypadá?
Zpracováváme jehličnatou i listnatou kulatinu, převážně smrk, borovici, modřín do průměru jednoho metru. Z listnatých dřevin hlavně buk, dub, ale i cenné dřeviny, jako jsou jasan, javor a další. Finálními výrobky jsou palubky, terasy, různé obkladové a fasádní materiály, dále vyrábíme lepené materiály typu KVH a BSH a samozřejmě truhlářské řezivo.
– Jak se v čase mění poptávka po finálních výrobcích?
Dlouhodobě pozorujeme přechod od truhlářského řeziva k plošným materiálům. Myslím, že to souvisí s tím, že generace stolařů, která se dřevem uměla pořádně pracovat, postupně odchází a nábytkářské firmy se orientují právě na plošné materiály.
– Portfolium vašich činností je velmi široké. Když k tomu přidáme výrobu peletek ve vaší dceřiné firmě Waldera, vypadá řetězec prakticky kompletní. Plánujete nějakou další výrobní investici nebo inovaci?
Do zpracování dřeva musíte neustále investovat. V srpnu proběhne rozsáhlá rekonstrukce pilnice na jehličnaté dříví, která povede k ještě větší automatizaci. Inovací je spuštění nového CNC K2 industry, kde budeme opracovávat kompletní vazníkové konstrukce od krovu až po průmyslové haly.
– Kůrovcová kalamita byla a vlastně stále je obrovskou zkouškou českého lesnictví a lesníků. Jak hodnotíte průběh této kalamity a zejména její dopady na firmu, možná i celý lesnicko-dřevařský sektor?
V roce 2000 jsme pracovali na kalamitě Lothar ve Francii, kde bylo poškozeno přes sto milionů kubíků dříví. My jsme poté sledovali další vývoj, protože bylo jasné, že zde zůstane nadbytek kapacit. Začaly tam kvůli nedostatku suroviny krachovat pily. Podobná situace podle mého názoru nastává i u nás.
Co se týká vlastní kůrovcové kalamity, je potřeba si přiznat, že kromě klimatických příčin ji provázela i mnohá lidská, odborná i profesní selhání ze strany všech zainteresovaných. Na druhou stranu se kalamitní oblasti daří rychle a úspěšně zalesňovat a podle toho, co vidím, se daří i následná péče.
– Kalamita znamenala často i určitou změnu přístupu lesníků, změnu druhové i věkové struktury obnovovaných porostů. Jak očekáváte, že tyto změny vyvolané dopady kůrovcové kalamity ovlivní podnikání v našem sektoru?
Primárně mám obavy z menší dostupnosti dříví. Nemám obavy z toho, že by obhospodařování pestřejších porostů bylo nějak zásadně náročnější. Proti situaci před sto lety jsme udělali obrovský technologický pokrok, který nám umožňuje efektivní hospodářskou činnost téměř v jakýchkoli porostech.
Jako problém vnímám spíše odtržení části obyvatel venkova od přírody, od půdy, od lesa a od fyzické práce. Celkově může být problémem vnímání hospodaření v lesích veřejností. Není ale lepší obnovená paseka, která je zdrojem pro dřevostavbu, než vytěžený lom na kámen a cement, který se již nikdy neobnoví?
Udržitelnost ale podle mne není to, že budeme všeho vyrábět víc a víc, ale že budeme vyrábět tolik, kolik opravdu spotřebujeme, a na tuto variantu musíme veřejnost připravit. Naším morálním úkolem je poskytnout dřevo státům s omezeným přístupem k surovině, aby mohly stavět z obnovitelného materiálu. Na tomto musíme výrazně zapracovat.