Veřejné budovy ze dřeva? Proč ne. Dřevostavby přispívají k ochraně klimatu.
Výstavba dřevěných budov je podle mnohých zainteresovaných skupin řešením, jak zmírnit ekologické dopady stavebního průmyslu. V řadě zahraničních zemí je výstavba veřejných a průmyslových dřevostaveb již výrazně rozvinutá, v Česku zatím tento sektor pokulhává. Největší překážkou jsou stávající požární předpisy, které omezují výšku dřevostaveb.
Přínosy dřeva coby stavebního materiálu v dekarbonizaci tohoto odvětví jsou významné. Především Evropa s dřevostavbami čím dál více počítá jako s jednou z cest, jak dostát naplnění závazků Pařížské dohody. „Stavební průmysl je tradičně založen na materiálech, jako jsou ocel, beton nebo cihly. Tedy na těch se značnou uhlíkovou stopou. Produkty ze dřeva ji mají naopak minimální, nebo dokonce zápornou. Pokud to s dekarbonizací stavebního průmyslu myslíme vážně, je ekologické a udržitelné stavebnictví založené na dřevě jako obnovitelném přírodním materiálu určitě vhodnou cestou,“ říká k tématu Jan Včelák z Univerzitního centra energeticky efektivních budov Českého učení technického (ČVUT UCEEB). Data zpráv společnosti Cromwell Property Group ukazují, že stavby ze dřeva mohou oproti stavbám z ocele a betonu vykazovat až o 73 % menší množství uhlíku, které vzniklo jejich výrobou (takzvaný embodied carbon).
V ZAHRANIČÍ JSOU S DŘEVEM AMBICIÓZNÍ
Dřevěná výstavba se přitom neomezuje na soukromé rodinné domy. Hlavně v zahraničí sílí oblast veřejných dřevostaveb. Ambiciózní cíle má v oblasti dřevěné výstavby Finsko, které je v tomto sektoru jedním z průkopníků. Ministerstvo životního prostředí Finské republiky se například zasazuje o to, aby bylo do roku 2025 v zemi postaveno nejméně 45 % veřejných budov ze dřeva.
Velké plány mají s dřevostavbami i ve Švédsku. Podle serveru Dezeen se developerská skupina Atrium Ljungberg chystá ve Stockholmu v roce 2025 začít stavět celou dřevěnou čtvrť. Projekt Stockholm Wood City má nabídnout 250 tisíc metrů čtverečních ploch k bydlení a 7 tisíc metrů čtverečních kanceláří.
Trend dřevostaveb do Česka před lety dorazil oproti zahraničí se zpožděním, přesto v posledních letech sílí. Dle dat Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD) bylo v ČR v roce 2022 postaveno celkem 2 642 dřevostaveb rodinných domů, ze dřeva tak byl konstruován každý sedmý nově postavený dům. Vedle rodinných domů, které představují nejtypičtější tuzemské představitele dřevostaveb, byly realizovány i projekty veřejných budov. V jejich segmentu však rozvoj výstavby ze dřeva významně limituje česká legislativa. Podle aktuálně platných požárních předpisů nesmějí dřevostavby přesáhnout výšku čtyř nadzemních pater, respektive 12 metrů.
Podle řady odborníků je tento předpis v současné době zastaralý. Konstrukce dřevostaveb nebo použité postupy a materiály se neustále vyvíjejí, a jak dokazuje zahraniční praxe, ze dřeva mohou být bezpečně postaveny i budovy tyčící se do výšky desítek metrů. „Legislativní omezení výšky je jednou z hlavních bariér větší realizace dřevostaveb. Česká rada pro šetrné budovy ve spojení s dalšími asociacemi, například Asociací dodavatelů montovaných domů, podporuje změnu těchto předpisů a snaží se o širší osvětu. Dřevostavby budou například jedním z nosných témat konference Šetrné budovy 2024, která se koná v březnu příštího roku,“ uvádí Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy, a dodává, že věří, že se trend dřevostaveb brzy uchytí také v oblasti veřejných budov, protože závazky Česka ke snižování negativních dopadů změn klimatu a snižování emisí CO2 jsou jasné.
OHEŇ DŘEVO ZVLÁDÁ, S VLHKOSTÍ POMŮŽE MONITORING
Hlavní brzdu veřejné výstavby ze dřeva tak představuje hlavně legislativa, nikoliv domnělá omezení dřeva jakožto stavebního materiálu. O něm panuje řada předsudků. Trvalá přítomnost vlhkosti nebo vážný a dlouhodobý únik vody může stabilitu dřevěné konstrukce skutečně narušit. S tímto faktorem ovšem stavebníci počítají a management vlhkosti je tak klíčovou součástí stavebního procesu. Pokud jsou dřevostavby správně navrženy, zkonstruovány a následně udržovány, měly by vlhkosti odolat.
Potřeba je však zdůraznit právě údržbu. „Dosud nikdo neumí postavit stavbu natolik těsnou a kvalitní, aby do ní vlhkost vůbec nepronikla nebo se v ní nestala nějaká havárie spojená s vodou. Pro dřevostavby je proto zásadní implementovat systém monitoringu vlhkosti,“ upozorňuje Miroslav Veselý, CEO společnosti SENZOMATIC, která se specializuje na monitoring vlhkosti a úniků vody v budovách. Sledování vlhkosti běžnými interiérovými vlhkoměry nicméně nestačí, protože nedokážou odhalit nadměrnou vlhkost uvnitř konstrukce. „To zvládají pouze inteligentní senzory. Naše technologie nepřetržitě a velmi přesně měří vlhkost a teplotu vzduchu, hmotnostní vlhkost dřeva i jiných materiálů, včetně kritických míst v konstrukci. Tím spolehlivě prodlužuje životnost dřevostaveb a dalších typů budov.
Na problémy majitele domu včas upozorní,“ dodává.
Mýtem je také nízká požární odolnost dřevostaveb, jak dokazuje řada odborných textů i zkušenosti stavitelů. Správně navržená a provedená konstrukce ze dřeva je vůči ohni dokonce odolnější než ta z ocele nebo železobetonu. Oproti nim totiž dřevěná konstrukce při požáru neměkne. Při hoření vzniká na povrchu masivních dřevěných prvků zuhelnatělá vrstva, která dalšímu pronikání ohně brání tím, že omezuje
České lesy procházejí kvůli oteplování překotnou změnou. Společnost to stojí miliardy
04.01.2024 , ct24.cz
Kůrovec a oteplování urychlily rozpad tuzemských lesů, především smrkových monokultur. Podle údajů, které získali reportéři pořadu Bilance z ministerstva zemědělství, padlo dosud za oběť kůrovcové kalamitě přes dvacet procent smrků, přičemž masivní gradace ještě neskončila. V některých oblastech, třeba na Dačicku, byl úbytek stoprocentní. Na Vysočině, která patří k nejpostiženějším regionům, odumřelo až 60 procent lesů. Právě tam měly smrky v dřevinné skladbě vysoké zastoupení. Podle náměstka ministra zemědělství Patrika Mlynáře je kůrovcová kalamita nejviditelnějším projevem klimatické změny v Česku.
Jak popsali v pořadu ČT Bilance lesníci, pro smrkové lesy, v nichž nejsou dostatečně zastoupeny jiné druhy, je přemnožení kůrovce smrtící. Největším problémem jsou epizody suchého počasí a oteplování. Při vysokých teplotách stromy vypařují víc vody, která se jim pak nedostává pro vytváření pryskyřice.
Při vhodných podmínkách (vlhké prostředí a nižší teploty) smrk dokáže brouka pryskyřicí zabít a kůrovec, který je běžnou součástí lesa, se nepřemnoží. Kalamita, která začala v rekordně suchém období od roku 2015, ovšem vedla k masivnímu přemnožení lýkožrouta celoplošně v celé České republice, především v hospodářských lesích. V některých porostech se vyrojilo brouka tolik, že napadal a likvidoval i mladé stromky, které běžně zcela vynechává.
Podle některých lesníků nebyly české lesy na takovou kalamitu dostatečně připravovány. Například lesní správce Aleš Erber kritizoval tradiční pasečné hospodaření, kdy se les kácí po velkých pasekách. Erber se na jemu svěřených pozemcích snaží hospodařit výběrově – kácí jen jednotlivé stromy tak, aby les prosvětloval a získal více vody pro zbylé jedince.
Stejný přístup zvolil i lesní z lesního úseku Stonařov Libor Janda. Jeho revír sice také zásadně zasáhl kůrovec, ale díky výběrovému hospodaření a dlouhodobé podpoře listnatých stromů na jeho území nevznikla obří mýtina jako na sousedních parcelách. Místo ní tam stojí základ nového lesa – mladé smrky, které vyrostly přirozeně ve stínu starých, dnes už pokácených. A také větší plochy listnáčů.
Sám Janda ale upozorňuje na to, že větší zastoupení smrku v novém lese není ideální. Obává se dalšího oteplování a úbytku vody. „Myslím, že na Vysočině se dá smrk dopěstovat už jen do třiceti čtyřiceti let a pak využít. Mezitím počítám s přeměnou lesa a mnohem vyšším zastoupením listnáčů a jedlí. Chci také podporovat přirozené nálety,“ řekl.
Jandovy obavy potvrzují klimatologické modely, které využívá Ústav výzkumu globální změny Akademie věd. Pokud by lidstvo rychle nesnižovalo emise skleníkových plynů, může podle nich dojít ve střední Evropě k takovému oteplení, že ideální podmínky pro smrk ztepilý vymizí i z nejvyšších poloh českých hor.
Společenské náklady jsou enormní
Z údajů ministerstva zemědělství vyplývá, že stát na obnovu po kůrovcové kalamitě už zaplatil více než šestnáct miliard korun, přičemž přímo na sanaci škod způsobených lýkožroutem (včetně zalesnění) šlo přes třináct miliard. Nejnákladnější na tom jsou především obnova lesů, výsadba či obnova cest. Většina ploch, které nyní lesníci zalesňují, musí být oplocena, jinak semenáčky sežere zvěř. Především jedle nemá bez oplocenek šanci se uchytit. Lesníci se dlouhodobě snaží donutit myslivce, aby stav přemnožené zvěře redukovali zvýšeným odstřelem, ale bez adekvátní reakce.
„Je mi to líto, jsem z myslivecké rodiny, ale většina myslivců možná přemýšlí tak, že je jednodušší si pro zvěř přijít a hned střelit než jít desetkrát. Proto je zvěř přemnožená a nám pak dá ohromnou práci les v prvních letech vůbec udržet,“ říká oblastní ředitel Lesů ČR František Holenka.
Jen na Vysočině postavili pracovníci státních lesů za jediný rok dvanáct set kilometrů oplocenek. Orientačním výpočtem náklady na takové opatření přesahují dvě stě milionů korun. Dalším problémem současných vlastníků jsou podmínky v létě na obřích holinách po těžbě, kde není žádný stín. Teploty tam mohou dosahovat i padesáti stupňů Celsia, což v suchých letech vede k uschnutí až třiceti procent sazenic. Při takovém objemu práce, jako zažívají lesníci v posledních letech, je enormně znát úbytek pracovní síly. Posledních třicet let z lesnictví odcházela pracovní síla, od roku 1990 se snížil počet pracovníků z šedesáti na čtrnáct tisíc.
Při kůrovcové gradaci pak chybějí jak revírníci, protože ti by měli prohlédnout každý strom v lese, tak i dřevorubci a obsluha strojů. Přitom udržitelné hospodaření v hospodářských lesích, tak jak ho nyní aplikuje Německo nebo Rakousko, je na pracovní sílu i finance ještě náročnější, protože jde o výběrové postupy.
Kůrovcová kalamita nicméně vedla k zásadní změně v pěstování nového lesa – změně, po které odborníci volali posledních třicet let. V roce 2019 došlo ke zlomu a vlastníci lesů začali osazovat mýtiny převážně listnatými druhy. Do té doby převažovaly i při obnově jehličnany, přičemž smrk stále tvořil přes čtyřicet procent nově sázených dřevin. Ministerstvo zemědělství směřuje dotace nejen na ně ,ale také na přirozenou obnovu lesa a udržitelné hospodaření.